Új

Rád si při jídle čtu, asi jako každý. Ke snídani teď mám poslední tři týdny jogurtové müsli. Aby nedošlo k nedorozumění, snídám i nadále jako vždy buchtu nebo rohlík, ale čtu si teď u toho krabici od jogurtového müsli PhDr. Dagmar Pichové, Ph.D. Nic jiného mi ani nezbývá, na rohlíku toho ke čtení většinou moc není. Krabice je pentalingvní, vedle češtiny je krabice lokalizovaná do maďarštiny a dál do (asi) litevštiny, (asi) lotyštiny  a (asi) estonštiny. Přemýšlím, podle jakého klíče byly jazyky zvoleny: dva ugrofinské, dva baltské, jeden slovanský příliš možností nenaznačují. Že by šlo o země s nejmenší průměrnou spotřebou müsli na obyvatele? Nebo jde o země, jejichž tvar nejvíc připomíná jogurtové müsli? Proč potom ale vynechali polštinu? Má snad jít o země s natvrdlou, křehkou, vypečenou mentalitou? To by tam ale nesměla chybět italština. Za tři týdny ranního studia krabice jsem se naučil maďarské slovíčko "új", což znamená (asi) "nový". Teď pracuji na výrazu "celozrnný", který je nějak jako "gabonpehely". Vidím, že moje tempo osvojení cizího jazyka se od dob studijního pobytu v Dijonu nezměnilo: tehdy jsem se za půl roku neuvěřitelně zdokonalil ve frázi "ça et ça et ça avec ça".