Jak na státnice

Pochybné výkony studentů u státnic vyvolávají v učiteli sebevražednou náladu. Ukazuje se, že hlavním problémem není neznalost, nýbrž neschopnost dát dohromady souvislejší výpověď. Málokterý uchazeč o titul je připraven na to, že jeho výkon před komisí musí základní znaky odborného textu. Zde tedy nabízím pár rad pro všechny naše morituros: 

1. Prezentace vylosovaného/vybraného tématu musí mít úvod překvapivě na začátku. Musíte na to být připraveni a ne v průběhu odpovědi hledat ty správné obecné uvozovací formulace. Studenti obvykle začínají nějakým detailem, sloganem či nálepkou, která se jim s daným filozofem spojuje, což působí zbrkle a naivně. Během přípravy na zkoušku si u každého tématu naprosto přesně řekněte, jaké budou vaše první čtyři věty. Jak načít Platóna? Jak vhodně uvést scholastickou filozofii? Kudy se pustit do tématu metoda?

2. Při zkoušce komise hodnotí především vaši schopnost orientace v daném tématu, tomu podřiďte strukturu odpovědi. Zapamatujte si: nadhled → přehled → pohled. Začněte obecným vymezním, charakteristikou, uvedením do tématu. Dále představte osnovu odpovědi, čemu byste rádi věnovali pozornost, jaká pod-témata, otázky, řešení jsou v rámci tématu důležitá. Až poté můžete přejít k jednotlivým bodům a zaměřit se na detailnější záležitosti.

3. Ujasněte si klíčové pojmy, kterým se v tom kterém tématu chcete věnovat. Udělejte si z nich schématickou mapu, která vám pak u zkoušky dobře poslouží. U každého pojmu se ujistěte, že pokud se na jeho význam zkoušející zeptá, tak nevytuhnete. Já osobně se na takové pojmy ptám velmi rád. 

4. Dobře si promyslete, jakým dojmem chcete u zkoušky působit a připravte se na to. Chcete být zdravě drzý chytrolín? Skromný chytrolín? Nenápadný kolemjdoucí? Chcete zapůsobit svojí křehkostí, ostychem, sečtělostí, schopností samostatného promýšlení?

5. Nikdy, za žádných okolnosti nebuďte u zkoušky arogantní. Nic tím nezískáte, jen si zúžíte manévrovací prostor. Neříkejte věty typu: "ale to jsem přece řekl". Na druhé straně však vždycky musíte být odhodlaní, musíte reagovat a nedat svoji kůži lacino. 

6. Každý zkoušející má svůj styl, seznamte se s ním. Některý zkoušející je v rozhovoru agresivní - jiný je velmi pasivní - někdo rád odpovídajícího cvičně znejisťuje - někdo může mít tendenci zastrašovat - jiný je naopak žoviální. Například můj styl zkoušení je hodně útočný: obvykle tlačím tak dlouho, až zkoušený neví nebo se se vzdá. Výslednou známku pak navrhuji podle toho, jak dlouho daný člověk tlaku smysluplně odolával. Pamatujte na to, že styl zkoušení je jedna věc, to, jakou známku potom bude daný zkoušející navrhovat, je věc jiná. Nerezignujte.

7. Doneste komisi chlebíčky, sytí lidé kladou menší odpor.