Senátor Ádzvysoka

Ve volbách do Akademických senátů jsem slavil jen poloviční úspěch. Nejprve jsem nebyl zvolen do AS univerzity; potud byl tedy vytčený cíl splněn a můj volební tým (tj. ten jeden neuron v pravém, velmi velmi spánkovém laloku) odvedl skvělou práci. Do fakultního senátu mi nezvolení uniklo o nějaké tři hlasy - a to jen proto, že všechny nepostupové pozice obsadili hudební vědci. 

... aha ...

Ach ano, teď již chápu. Jak naivní jsem byl a jak školácky jim 140 hlasujících a já sedlo na lep! Šlo o rafinovanou strategii, jak se vyhnout odpovědnosti za [sem doplňte to, co dělá akademický senát, pokud to narozdíl ode mne víte]. Kandidovali v tak podezřelém množství, že prostě donutili hlasující ke zvolení všech ostatních. Hudební vědci sehráli bezchybnou serenádu: kandidovalo 18 lidí, z toho 6 hudebních vědců; do senátu jich jde prvních 12, posledních 6 (hudebních vědců) je z obliga. Dostal jsem za vyučenou. Teď již vím, že chce-li si člověk zajistit klid, je třeba tajně nominovat celou katedru filozofie.

Děkuji všem, kteří mě nevolili. Na závěr chci ještě pogratulovat kolegovi prof. Jaroslavu Hrochovi ke zvolení do fakultního i univerzitního senátu. Je dobře, že ostatní akademici dokázali ve volbě zohlednit jeho pracovitost, racionalitu a přímočarost.