Samet před vlastním prahem

Rád bych dnes věnoval studentům nějaký bezplatný dárek, když už teda mají to výročí. Tímto jim tedy blahopřeji a jako prezent nabízím srovnávací studii dvou vydání kruciální knihy mého mládí.

První zkoumané vydání Žákovské knížky pro ZŠ pochází z roku 1988, druhé z roku 1990. Obálka obou vydání je stejná, strohá a připomínající parte - co však překvapí, je změna její velikosti: porevoluční výtisk je o dobrý centimetr kratší, papír v té době nejspíš dramaticky valorizoval a všechny přebytky padly na kuponové knížky. S revolučním kvasem se čtenář seznámí již v exlibris, kde Základní školu Julia Fučíka na Borisoglebské ulici vystřídala Základní škola na ulici Dvorské.

 Změna establishmentu je patrná hned na úvodní kapitole knihy, v tzv. Provolání k žákům:

Na první pohled je zjevné, kde se demokraticky zvolená vláda snažila ušetřit - na odstavcích. Zatímco socialismus rozhazovačně vkládá mezi první a druhý odstavec prázdný řádek jako varování imperialistickým štváčům, porevoluční výtisk již nechce žít na dluh dalších generací a prázdný řádek v rámci úsporných balíčků eliminuje. Samotný text Provolání k žákům vhodně dokumentuje, jak vypadal sofistikovaný bolševický imprinting a na jakých pilířích stál; porevoluční verze pak ukazuje, že s minulostí se u nás vyrovnáváme vždycky jen vyškrtnutím.

Nepřipraveného čtenáře rozhodně zaskočí Pravidla chování (školní řád) na s. 2:

Jestliže měla revoluce kastrační vliv na Provolání k žákům, pak Pravidla chování zůstala demokratizačním procesem víceméně nedotčena. Výše je verze z roku 1990, která se od předrevoluční liší v jediném detailu. Bod (3) z roku 1988 zní: "Žák musí být ve škole vhodně, čistě a bez výstředností upraven a oblečen." Takový byl tedy účet za Sametovou revoluci: zůstaly sice zachovány zásady socialistického soužití, mravní normy socialistické společnosti (viz bod 1) i socialistický majetek (viz bod 3), mohli jsme se však začít výstředně oblékat!

Vlastní text Žákovské knížky je vzrušujícím čtením, proběhnuvší dějinný zlom je čtenáři předkládán lakonicky, o to však působivěji. Zde několik příkladů:

Jsem dítě Sametové revoluce. Počátek puberty se mi kryl s cinkáním klíčů, rozdělení republiky s rozchodem s první láskou. Po devatenácti letech je ze mě jízlivý tatík s bolehlavem. Už nejsme mladá demokracie, tož ať mííír dááál zůůůůstávááááá s touto kravinou.