Restaurační hluk: douška

Historka z uřvané hospody má ještě nečekanou pointu. Když jsem o víkendu bratrovi řekl, že jsem byl nedávno s kamarády v Potrefené huse, tak se obratem zeptal, jestli jsme se tam mezi sebou slyšeli. Že prý tam tak před půl rokem byl a že se ten randál z repráků skoro nedal přežít. To je hezké, nezávisle na sobě jsme identifikovali tentýž problém (což pochopitelně nemusí být vina hospody, nýbrž DNA). Byť sourozenci, rozešli jsme se ve způsobu řešení daného problému. Zatímco já, akademický idealista, volil dlouhou disputaci, bratr prý roztrhl ubrousek a nacpal si ho ostentativně do uší. Při odchodu jim ho přibalil k účtu. Sice fuj, ale má to koule. Najednou jsem začal vnímat tu filozofickou kultivaci ducha jako přítěž.