Popírath

S Rathem je srantha. Nejen že svojí multifunkčností usvědčuje ostatní poslance/hejtmany/internisty/monogamisty z lenosti, ještě do toho všeho stíhá rozdávat invenktivy. O jedné takové flamewar se rozpovídal, když zrovna voněl na Krausově červeném sofa. Z Rathova vyjádření mezi 0:50 a 1:50 jsem situaci pochopil následovně: Nějaký malíř řekl Rathovi, že je infantilní - Rath odpověděl, že (T) jsem-li infantilní, pak je malíř debil - malíř chce na Ratha podat žalobu pro urážku na cti. (Abych byl přesný, on do toho Rath nějak zamíchal i modální operátor. Řekl prý: "Pokud platí, že já jsem infantilní, pak je možné, že platí, že malíř je debil." Předpokládám ale, že to je jen taková řečnická klička, než že by seriózně chtěl tvrdit, že v některém možném světě je dotyčný malíř debil. Bylo by totiž na pováženou, co by byl v některých možných světech Rath.)

Co je zajímavé, je Drathovo zdůrazňování podmínkového charakteru tvrzení T. Získal jsem z toho silný pocit, že proti nařčení z urážky na cti se Rath hodlá hájit tak, že jeho tvrzení T je pouhý kondicionál a že malíř by se mohl cítit uražen jedině tehdy, pokud by byla pravda, že Rath je infantilní. Ale vzhledem k tomu, že Rath infantilní není (říká Rath), malíř není debil a k žádné urážce tudíž nedošlo.

Moje interpretace je samozřejmě spekulativní, ale jinak si to Rathovo zdůrazňování "jestliže ... pak" skutečně nedovedu vysvětlit. Je-li však tato moje interpretace správná, pak se Rath dopouští paralogismu známého jako popírání antecedentu. Struktura této argumentační chyby je následující: Jestliže platí A, pak platí B - A však neplatí - tudíž neplatí ani B. Nekorektnost tohoto schématu lze snadno demonstrovat použitím protipříkladu: Jestliže je Srstka zoofil, pak má rád psy. Srstka není zoofil, tudíž Srstka nemá rád psy. Co z toho plyne? Ať už Rath je či není infantilní, malíř je designovaný debil a jako takový se může soudit, neboť logika je na jeho straně. Alespoň dokud ji Rath ve Středočeském kraji nezruší.