No, we can not!

Ha! Tak jsem se dnes ráno na nástěnce u vrátnice dozvěděl, že kandiduji do Akademického senátu. To je zajímavé, kandiduji si a ani o tom nevím. Do senátu už jsem kdysi - ještě jako ochmýřený zelenáč - kandidoval, dokonce vědomě. Dostal jsem tehdy pěkných devět hlasů z mnoha. Tímto bych chtěl zpětně všem těm zbývajícím osmi, kteří ve mě tenkrát věřili, poděkovat a slíbit jim, že letos pro sebe nebudu hlasovat, neboť jsem zmoudřel. Před čtrnácti dny jsem se totiž ve čtvrteční příloze MFDnes dočetl, že psychologové rozlišují mezi třemi typy lidí - ti, kteří preferují peníze; ti, kteří preferují moc; ti, kteří preferují sex - a to mě dohnalo k sebezpytování. Pochopil jsem, že moc (rozuměj senát a jiné funkce) řadím daleko za peníze (rozuměj jídlo) a za sex (rozuměj bridž, ibalgin a romantické komedie). Z toho je jasně patrné, že jsem extrémně snadno korumpovatelný a v exponované funkci bych nedokázal patřičně hájit veřejný zájem. Barakuda obalamutil americké voliče heslem Yes, we can! Doufám, že já uspěji s heslem No, we can not!