Hlas ze záhrobí

No teda! Náhodou jsem objevil zápis z březnového pobytu v Lancasteru. Dávám si to sem, protože ... hm, proč vlastně? Nejspíš, abych nezapomněl, že hodlám do vedení některých svých kurzů víc zapojit studenty. Teď na jaře mi tři odvážlivci pomáhali v Prosemináři a dělali to skvěle (díky Jirko, Jardo, Romane).    

...

Tak ten vcerejsi vystup jsem nakonec nejak prezil. Na to, ze [a] to bylo v cizim jazyce, [b] nakonec slo spise o prednasku nez o diskusi nad textem, [c] nemel jsem k dispozici tabuli ci projektor, [d] cely kurz ma netradicne rozhazena temata, [e] neslo jen o vycvicene filozofy, to snad bylo misty i pochopitelne. Problem je ten, ze porad vlastne nemam konkretni predstavu, jak tady obvykle na seminarich pracuji a jak vlastne v jejich podani vypada cteni a diskuse nad odbornym textem. Jaka je vlastne role ucitele? Do jake hloubky na seminarich jdou? Jak to cele mohou hodnotit? Je jasne, ze nektere veci jsou pro vysokoskolskou vyuku proste skvele: velmi maly pocet studentu v seminarich skupinach umoznuje zivejsi debaty - naprosty a temer vyhradni duraz na argumenty, duvody, ilustrace, priklady - mensi pocet kurzu umoznuje vyssi naroky na obe strany - na kazdou hodinu je treba cist, promyslet, zapojit se [protoze, slovy naseho mistniho prukopnika Filipa Senka, se nelze schovat a je to strasne poznat]. Cim vic to prezvykuji, tim jasnejsi je jedna vec: chceme-li, aby nasi mladi filozofove dokazali samostatne kriticky premyslet [a to jedine by vlastne mela byt jejich deviza], musi k tomu mit prostor a zaroven citit tlak. Toho se asi stezi da dosahnout jinak, nez pomoci velmi malych seminarnich skupinek, tj. ubrat na nabidce, zvysit frekvenci. U nas jsou obvykle 90 minutove prednasky, spise kazani - a dokonce i seminare jsou mnohdy prednasky [nebo jde o kolaz studentskych referatu, coz neni o nic lepsi]. Efektivnejsi by bylo mluvit jen 40-50 minut, pak to zabalit a prejit k malym seminarnim skupinam, jejichz cilem je diskuse nad predem dodanym relevantnim textem. Profitovali by vsichni: ucitele by v prednaskach nemuseli zabijet cas blbostmi ci malickostmi a mohli by se soustredit jen na vyklad tech skutecne podstatnych momentu - vedeni seminaru by mohli mnohdy obstarat doktorsti nebo dokonce magistersti studenti [coz se tu pry normalne deje] - no a studenti by citili ten spravny tlak na spravnych mistech. Mam ted jeden kurz, ktery si tento zpusob prace proste rika. Letos uz s tim asi nic nenadelam a budeme holt muset pokracovat v tom obrovskem a jednolitem mnozstvi, ale pro pristi rok s tim musim neco provest. Takze v tomto ohledu je navsteva Lancasteru rozhodne inspirujici. No jo, ale kde je vtip? Kam se podel obvykly plytky humor?