Entropický princip

Úvodní stránka dnešní MF není veselé počtení: Havla ohrožuje zánět, nějaký trenér Petržela byl feťák a gambler, Kaplický zakalil, průmysl je na kolenou, výtvarník Černý se kaje, při hubnutí je třeba jíst pravidelně. Protože nemám žádný bližší vztah k zánětům, drogám, průmyslu či divokým narozeninovým oslavám, dotkla se mě nejvíc kauza kolem Černého plastiky. Jedna věc je jistá: onen projekt je finanční podvod a umělec by si to měl odskákat jako každý jiný čunek, byť to třeba myslel upřímně. Do té míry je David Černý vinen a měl by za trest klečet na žižkovském vysílači. Co se ale smyslu plastiky týče, dotčené reakce některých členských zemí považuji za výraz nešťastného nepochopení. Plastika je bezesporu agresivně vtipná - cílem agrese ale nejsou evropské země jako takové, nýbrž naše stereotypní pohledy na tyto země. A tím "naše", myslím i vaše, nedělejte se. Co víme o Francouzích? Permanetně stávkují, vyrábějí víno a hulí jako fabriky. Co dala Itálie světu kromě fotbalu? Mussoliniho? Filmy o zombiích? Co se tak asi ví o Češích? Vyrábějí pivo, řídí jako prasata a mají prezidenta, který se řídí heslem "Naser všechno, co se hýbe." Smát bychom se tedy neměli Bulharům za turecké záchody, Rumunům za Transylvánii a Čechům za Klause, nýbrž sobě za to, že o Bulharsku a Rumunsku nevíme o moc víc a sobě za to, že sebou necháme orat.