E pluribus unum

Při dnešních obhajobách jsme udělili hodnocení A, B, C, D, E, F a využili tak celou nabízenou stupnici. Trochu mě mrzelo, že jsem neměl možnost přečíst posudek, při jehož tvorbě jsem se od určitého okamžiku začal hystericky bavit. Tak si ulevím alespoň sem:

" ... K formální úpravě práce se vyjádřím jen s největším sebezapřením, neboť jde buď o špatný vtip, nebo o provokaci. Práce zjevně neprošla žádnou pravopisnou kontrolou a obsahuje snad všechny hrubky, překlepy a nedostatky, které si lze představit. Autor ignoruje čárky, na s. 27 kdosi "zabyl" tchýni, nicméně to nebyl tamtéž dvakrát zmiňovaný "Shopenhauer", dokonce ani žádný "etik s povolání" (s. 18). Autor dokonce seká chyby i v citacích. Gamatickou hrůzu práce nelze na prostoru jednoho posudku náležitě zprostředkovat. Patrně vlivem anglických zdrojů na jednom místě najednou píše o nepřechýlené Ayn Rand, výraz intrinsic jednou autor překládá jako intrinsitní (s. 41), podruhé jako intricistní (s. 49). Stránkování obsahu neodpovídá skutečnosti. Nechci být zbytečně jedovatý, ale domnívám se, že souslovím "debakl smluv s mnichova 1939" (s. 52) si autor již nyní vysloužil nesmrtelnost. Abych to shrnul: po přečtení této diplomové práce se cítím znásilněný a v žádném případě nemohu text k obhajobě doporučit. ..."

Nějaká ponaučení z dnešnícho obhajob? Tak především, v závěru jsem byl hladový jako sviňa, až mě z toho rozbolela hlava. Příště to chce buď přestávku na kávu a pamlsek, případně by se mohli studenti s něčím chutným vytasit. Slyšel jsem, že na jiných ústavech, fakultách a univerzitách je to obvyklé, jen ti naši nedovtipové pořád nechápou, že hladový člověk je vzteklý šťoura. Za druhé, prezentaci je třeba nejen přinést na flash disku, ale pro sichr si ji i poslat emailem, kdyby se flash disk náhodou vzpříčil. Za třetí, je třeba si připravit reakci na všechny položené otázky v obou posudcích. Nemusí být všechny nutně na slidu, ale student musí mít jasno, co bude říkat. Pořád ještě mi v práci nezapojili počítač do sítě, máme však dva telefony - jako bych snad někdy někam telefonoval...