Zpráva z tisku (6): podsouvání teze

V posledním kole sporu o juvenilní soudce rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že Klaus (a) musí jednat a soudce buď jmenovat, nebo nejmenovat + (b) pokud se rozhodne nejmenovat, musí svoje rozhodnutí zdůvodnit + (c) důvody pro nejmenování se musí opírat o to, že uchazeč nesplňuje zákonem určené povinnosti. Je to tedy standardní postup při prevenci mocenské zvůle, každé rozhodnutí musí být založené na důvodech přijatelných v tom kterém kontextu, zde vymezeném právními předpisy. Na to reaguje právník z Klausovy suity následovně: "Tento soud svým výrokem otevřel otázku úplně jiného druhu, a to zcela zásadní, totiž, zda je ústavně přípustné, aby si soudy prostřednictvím svých rozsudků určovaly, koho prezident republiky a předseda vlády musí jmenovat do doživotní funkce soudce, tj. kterého z těch kandidátů, jež již byli jinými soudními funkcionáři ke jmenování doporučeni, smí nejvyšší činitelé státu jmenovat, a kterého nikoli." Buď mi něco uniklo, nebo jsme svědky podsouvání teze. To, že po někom žádáte argumenty či vysvětlení přece není totéž, jako žádat po někom dané rozhodnutí. Nebo možná prostě jen nechápu, jako to ten pan právník myslel s "otevřením otázky úplně jiného druhu", z jeho textu to jasné není.