Rozhovor s děkanem

08.12.2009 23:08

Tento interwave proběhl v předvečer děkanových narozenin a za soumraku jeho první děkanské čtyřletky. Jde o velmi neformální rozhovor, odpovědi jsou spontánní a nebyly zpětně korigovány. Oba jsme u toho pili, pochopitelně každý však na svojí straně počítače.

JK: Dobrý večer, ahoj, nazdar, jaksemáš
MP: Tož vitaj. Tento rozhovor vzniká ze dvou důvodů - jednak chceme vyzkoušet bazmek Google Wave, jednak je čas trochu bilancovat tvoje první děkanské období. Uběhlo to rychle?
JK: Jo, docela rychle. Ještě teď mám na jazyku lehkou pachuť prvního rozhodování, zda se do toho pustím a zvědavosti, do čeho se to pouštím a už je to tu zase. S tím rozdílem, že už tak trochu vím.
MP: Pořád zvědavý? Vždyť už to musíš znát skrz naskrz. Nejde náhodou o chuť moci? Přiznej barvu, jaké motivy tě vedou do dalšího boje?
JK: Ještě zvědavější. Ale teď trochu váhám, zda odpovědět ironicky nebo jak vlastně. Chuť moci. No... jak bych to, aby to nevypadalo. Poměr moci a služby je velmi výrazně na stranu té službu. Moc se nejvíce projevuje asi v tom, že můžu parkovat před fakultní garáží. Ale je fakt, že to je sakra super výhoda. A proč do toho jdu znovu? Protože se mi nic v předchozím období nepovedlo, všechno jsem projel. Zeptej se co vlastně.
MP: Tak moment, nejdřív ty důležité otázky ... žehlíš?
JK: Nežehlím. Žena mne k tomu nepustí. Jen občas ráno, když si potmě obleču košili a v kuchyni zjistím, že je pomačkaná, tak vezmu takový sovětský vynález - plastikovou žehličku - a vyžehlím to přímo na sobě. Fakt to funguje.
MP: Hm ... tak teď nevím, co si o tom mám myslet ... plastiková sovětská žehlička ... tak raději ještě k tomu děkanování. Co se nepovedlo? Co je potřeba na FF udělat? Ještě lépe, co je potřeba, aby na FF kdekoli udělal někdo jiný než já?
JK: Z důležitých věcí nic moc. Rekonstrukce - místo ní se podařilo jenom zavřít jeden barák v havarijním stavu a další chátrají dál. Počet doktorských studentů a jejich úroveň. Celkově slabota. Kouření na dvorku - furt tam smrdí.
MP: Plán máš? Na rekonstrukci, na zvýšení kvality a počtu a nasazení doktorských studentů? Na kuřáky?
JK: Na rekonstrukci plán mám - resp. usilovně na jeho realizaci pracuje celý tým. Studenti - je třeba se spolehnout spíše na vlastní síly, tj. vychovat si je od bakalářů. Získávat je zvenku je sice také možné, ale zatím to neznamenalo významný přínos ani v kvantitě, ani v kvalitě. Čest výjimkám, které existují. Kuřáky zatím neřeším - bude-li se stavět na dvorku, budou tím nejmenším problémem. Až bude hotovo, bude to jiná situace.
MP: Proč ses vlastně stal děkanem? Protože jsi chtěl vědět, jaké to je?
JK: Vyber si: 1. Protože jsem byl jediný navržený. A když je někdo jediný, tak musí. 2. Protože jsem jako proděkan začal multimedializovat posluchárny, e-learningovat studium, digitalizovat některou agendu tehdy ISem netknutou (Studijní katalog) a chtěl jsem víc a hustěji. 3. Tehdy jsem ještě pil kafe a na sekretariátě děkana se vařilo výborné. Chtěl jsem to mít každý den.
MP: Fajn, vybral jsem si. Mně dnes v pracovně praskla konvice, tak já se stavím. Je na děkanátě veselo? Nějakou pěknou historku z té jámy lvové máš?
JK: Celé je to jedna veselá historka. Jak XY nechala projet tiskárnou za 50 kKč chleba v igeliťáku, jak se nám zkazilo víno a my ho podávali na nějaké slavnosti, jak vyhlašuji soutěže o nejlepší domácí pochutinu, když mám na něco chuť... kolikrát přijdu domů tak usmátý, že mi žena musí vyprávět něco smutnýho nebo se podívám na zprávy, abych se dostal zase do rovnováhy.
MP: :-) Kolikrát se denně průměrně podepíšeš (rukou)? Kolik vyřídíš emailů?
JK: Počítej se mnou. Asi tak 8 podpisových knih po 20 listech, někdy jsou dvakrát. Když je konec nějakého období, třeba měsíce, čtvrtletí, roku, přihlašek do GA, akreditací, čas diplomů, uzavíraní smluv, posílání platových výměrů, uzavíraní dohod s externisty, vyřazování majetku, převod majetku, inventura majetku, dohoda o používaní svěřeného majetku tak je to o něco víc. Takže řekněme 150 a když je jo úroda, tak jsou to stovky. E-maily - tak desítky, do 30. Ale hodně jich jen přepošlu proděkanům.
MP: Počkej, denně stopade Josefů Krobů? Nebo píšeš jen Krob?
JK: Na smlouvy a když jde o velké peníze Josef Krob, na vnitřní agendu, cesťáky, dovolenky, uzavíraní cesťáků jen Krob. Tak možná jsem to přehnal. Někdy je těch knih třeba jen pět. A někdy se stane, že žádný list není zdvojený.
MP: Já jsem tuhle dostal něco s tvým autografem. Už si nevzpomínám, co to bylo, ale říkal jsem si, že to bych teda podepisovat nechtěl ...  Jo, to je ono, cesťák to byl. Já jsem se jednou podepsal osmkrát.
MP: Kolik máš různých projevů na promoce?
JK: Neřečním na promocích. Vyhýbám se jim. Když mi to hrozilo, rozhodl jsem, že to bude bez řečí a místo toho jsem domluvil s hudbou, že něco zahrají. A tak od té doby hrají Moudrého Ezopa a Yesterday bakalářům a Život je jen náhoda a Michel magistrům (těm ale řeční navíc nějaký prorektor).
MP: Já měl kdysi na promoci moc krásnou řeč o kozách na stropě auly právnické fakulty. To jsme ale ještě netušili, jak to s těmi právy za pár let bude vypadat. V Plzni.
JK: Nemám odpověď.
MP: Ona to ani nebyla otázka. Já se jen zasnil - abys věděl, jak je taková řeč pro absolventy důležitá a že si ji v srdíčku mohou nést klidně celý svůj život.
JK: Však jo, magistrům se řeční. Ale z vyšších pozic.
MP: Ještě si pamatuji, jak kolega, co měl za nás projev, řekl nahlas, že jsme "solí země". Co to jako mělo být? Prosolená země přece nerodí. To jako, že jsme mor, cholera atd.?
JK: "Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali." Mat 5,13
 
Ježíš Kristus nazval své přátele "solí země". Měli bychom si uvědomit tři skutečnosti:

1. Pán Ježíš zdůraznil skutečnost, že svým poznáním pravdy by jeho následovníci měli sloužit k užitku druhých lidí. "Soli si vážíme pro její konzervační vlastnosti. Jestliže Bůh nazývá své dítky solí, chce je tím naučit, že jim dal svou milost proto, aby se staly nástroji pro záchranu jiných." (MB 33)

2. Pán Ježíš přikázal svým následovníkům, aby se setkávali s ostatními lidmi a šířili mezi nimi svoji víru. "Sůl může konzervovat jen tehdy, jestliže je promíchána s látkou, do níž se přidává, pronikne ji a prostoupí. Podobně také spasitelná moc evangelia může lidi zasáhnout jen pomocí osobních styků a přátelství." (MB 33)

3. Pán Ježíš přirovnáním k soli církev rovněž varoval. Sůl, která ztratí svoji slanost, se stává bezcennou a je většinou na vyhození.

UTFG https://www.casd.cz/cemu/ukoly2_98/11.html

A taky je sůl důležitá při nakládání masa před uzením. Je třeba s ní nakládat velmi s rozmyslem.

MP: A ženě říkal rektor něco o chrlení krve při psaní diplomky. Myslím, že to bylo chrlení Václava Černého. Hezké to bylo, optimistické. Čím jsi chtěl být ještě jako malý Pepíček? Děkanem?
JK: Učitelem. Mám houby fantazii, tak jsem chtěl učit jako maminka. Pak jsem se dostal na VŠ a protože jsem stále neměl fantazii, tak jsem na ní zůstal.
MP: To chápu, já chtěl taky dlouho být úřednice. Co si myslíš o profesi vysokoškolského učitele?
JK: Cha. Tůdle. Neřeknu ti, že to je poslání. Je to práce. Někdy docela hokna. Ale fajn. Tedy zdá se mi to lepší než ošetřovatel v domově důchodců. Proto raději učím a kradu energii studentům.
MP: Jakou nejlepší a jakou nejhorší vlastnost mají současní studenti?
JK: + Když něco chtějí, umí za tím jít. Přímo, jasně, tvrdě. - Někdy je to příliš asertivní, nevhodné, neuctivé. Podceňují nebo nezvládají formu.
MP: S tím souhlasím, mám stejnou zkušenost. A teď jednu důležitou otázku. Má studium filozofie budoucnost?
JK: Nemá. Nikdy nemělo. A v tom je naděje. Nemělo a přesto se filosofie pěstovala. Bude se snad pěstovat i v budoucnosti.
MP: Ech, hm, to je taková kulišácká odpověď. Proč by se měla pěstovat?
JK: Asi bude víc důvodů. Aby nasírala jiné vědy a popichovala je k dalším výkonům, aby jim dělala šaška (toho královského se vším všudy), aby uspokojila některé zmatené duchy, kteří by se jinak (ti duchové) věnovali ještě větším hovadinám, aby motivovala rozum...
MP: Pěkně jsi to napsal, je tam tak akorát necudných slov. Tak a teď série osobních otázek - jaký sport máš rád (kromě extrémního žehlení pomocí plastové sovětské žehličky)?
JK: Necudných? Myslíš jako rozum, motivovala, duch a tak?
MP: Myslím "výkon" a "uspokojování".
JK: Tak to se omlouvám. Chtěl jsem napsat výron a ukojování ... Sport. Žádný. Jsem antisportovec. Jestli jízda na kole - na trase musí být hospoda - není sport.
MP: Je to sport. Já myslel, že napíšeš, že tvým koníčkem je sebevražedné řízení.
JK: Auta? Fakulty?
MP: Auta. Ale fest! Cesta na konferenci tvým vozem nutí člověka bilancovat. Jaké jsou tvoje tři nejoblíbenější filozofické texty?
JK: Tak teď jsi mne dostal do úzkých. Musím vzpomínat, kdy jsem naposled něco filosofického četl. Tak nabízí se taková ta "vtipně sebestředná" odpověď ve smyslu, že to jsou mé texty (nebo že je teprve musím napsat), ale kašlu na to. Taky nevím, jestli charakteristika "oblíbený" je to, co bych použil. Některé mne zaujaly, k některým se vracím, protože jsou užitečné a je dobré z nich vysosat co se dá, ale že bych si nějaký četl, protože se mi líbí, jen tak pro radost, to asi ne.
MP: OK, tak pro tebe osobně nejdůležitější. Nemyslím habilitační spis ...
JK: Dobře, jsi neodbytný. Třeba článek o antropickém principu ve Vesmíru v polovině 80. let inicioval poměrně dlouhou druhou etapu zájmu o kosmologii, Prigoginovy články a přednášky zase téma času a problémy s tím spojené (termodynamika, entropie, nevratnost).
MP: Jaké jsou tvoje tři nejoblíbenější webové strány, respektive které tři webové stránky bys doporučil?
JK: iGoogle - každý ať si ho přizpůsobí podle svých zájmů a potřeb, is.muni.cz - denní chleba a můj web
MP: Tři oblíbené seriály?
JK: SG, Step by step, House (vidíš, odpověděl jsem bez vytáček, to bys měl pochválit)
MP: Bohužel nemohu pochválit nikoho, komu se líbí Krok za krokem.
JK: Ach jo, já si na nic jiného nevzpomněl a chtěl jsem jednou odpovědět bez vytáček.
MP: Dobře, tak opakuj se mnou ... Big Bang Theory
JK: Neznám. Ani How I met... a další.
MP: Žertuješ! V tom případě s tím něco provedeme a ty budeš močit radostí.
JK: Jo, mám to IT Crowd. To je místo Kroku.
MP: Lepší, ale stále slabá káva. No nic, napravíme.
JK: Mně to stačí. Já už nemůžu extra silné zážitky. Je tak hezky vlažňoučce...(kůůůa, to je slovo).
MP: Tak z jiného soudku. Jaký je tvůj oblíbený alkohol? Jaké je tvoje oblíbené jídlo?
JK: Chutě procházejí vývojem, stejně jako dostupnost. Aktuálně je to ten alkohol, který si sám vyrobím. (Samozřejmě v družstevní pálenici.) Víno při jiných příležitostech. Pivo jako objem. Jídlo. Exotika je fajn. Tím myslím experimenty, to, co jsem doposud nezkusil. Hm, to není asi cos měl na mysli. Skoro všechno, co mi udělá má žena. Uzený, který si vyudím sám. Jídlo je materiál. Je fajn, když nedrhne.
MP: A kdybys měl jmenovat jedno jídlo, nejlépe recept?
JK: Kus pěkného masa, pánev, zelenina, třeba brambory. Těším se na fantomatiku podle Lema. Chutě simulované - ty si naklikám a do žíly jde roztok.
MP: Protřepat, nemíchat?
JK: Raději ani netřepat.
MP: Na závěr trochu té vánoční a novoroční atmosféry. Co bys popřál čtenářům do Nového roku 2031?
JK: Aby vždycky bez problémů našli místo, kde si mohou dobít akumulátor.
MP: Děkuji za rozhovor a přeji všechno nejlepší k narozeninám.
Zpět