Collateral Damage

Včerejší kolokviální test z Novověku dopadl poněkud překvapivě. Většina účastníků sice napsala podle očekávání (během semestru si člověk udělá obrázek, který často odpovídá) - pár nenápadných dokonce napsalo výborně, což je šlechtí - bohužel však selhali někteří studenti, kteří zcela jistě patří k těm nejlepším a pracovitějším. Nejspíš je test svojí podobou zaskočil, možná spíš než 46 testových otázek čekali komentování textu. Tento typ testu se mi osvědčil, a to i na jiných kurzech: hooodně otázek, více správných odpovědí, žádné záporné nebo částečné body, to všechno používám i ve zkouškovém testu u Nefilozofů či jako závěrečné větší cvičení v Argumentaci. Svoji funkci to až do včerejška plnilo a šikovní i v testu zůstávali šikovní, lemry si to dál lemřily. Asi se zeptám, co se jim včera stalo, možná skvrny na Slunci nebo kocovina. Mám tenhle typ testů rád, a to i přes jeden jejich brutální backfire: přestože je laťka vždy nastavena hodně nízko (na A u Nefilozofů i na kolokvium z Novověku stačí 50% správných odpovědí), studenti vždycky test chápou jako příliš těžký. Přestože jim vždycky na začátku několikrát explicitně řeknu, že nikdo nečeká, že všechny jejich odpovědi budou správné - přestože každý, kdo zvládne patřičně odpovědět na 70% otázek, je king - přestože se neptám na nic, co bych jim stejnými slovy na hodinách neříkal - přestože jsem si s vymýšlením množství otázek dal práci kvůli nim, aby měli víc možností a krátkodobý výpadek paměti nebyl fatální - přesto mají vždycky pocit, že pokud nevěděli všechny odpovědi, tak nějak selhali nebo co. A jejich selhání je způsobeno nepřiměřenou obtížností testu. Blame Canada!